19.12.2019
Téma, kterému se věnujeme v McKenzie institutu i na Certifikované McKenzie klinice je „strašení“ pacientů o jejich stavu, že nesmí na fyzioterapii. Tedy, že se nesmí pohnout až do vyšetření magnetickou resonancí a do detailního popisu MRI.
Pacienti pak čekají s tlukoucím srdcem na výsledek, kde nic kromě běžného výhřezu nemají, ale mnoho zpráv se na ně navalí z internetu i od lékařů, kteří tyto nálezy často přeceňují, přestože pacient nemá žádné známky neurologického postižení (motorický, senzitivní deficit atd). Tento přístup lékařů je ovšem dán i obavami ze zanedbání péče o pacienta. Nicméně lokální bolest v zádech bez motorického nebo senzitivní doprovodu, která je pohybem nebo polohou ovlivnitelná, nemá být důvodem k vystrašení pacienta, aby skončil s pohybem.
Naproti tomu fyzioterapeuti pravděpodobně s dobrou vírou rehabilitují pacienta, který má nález svědčící pro útlak nervového kořene nejen na MRI, ale i klinicky - tedy s oslabením svalů končetiny, ztrátou citlivosti, s vymizením reflexů, s pozitivními napínacími manévry. Přesto ho pak „mučí cvičením“ nebo doporučují sice příjemnou, ale zbytečnou vířivku nebo rašelinu. Pacientovi se ale vždy po jejich zavedené terapii nedaří lépe, naopak je mu stále hůře a hůře. Přitom to, co takový pacienti potřebují, je dobrá medikace a přechodně klid, aby si tkáň odpočinula a zahojila se. Je škoda, že se oba tyto protipóly stále opakují.
Z rozumné spolupráce fyzioterapeuta a lékaře by pacient jedině těžil.
Eva Nováková, Dip.MDT a PhDr. Kryštof Kuba, Cet. MDT