18.11.2019
Fyzioterapeut není psycholog (nebo ano?)
Nelze tvrdit, že fyzioterapeut (pokud nemá zároveň i psychologické vzdělání) je psychologem. Nicméně po mnoha konzultacích a diskuzích s psychology víme, že naše působení na pacienty v ordinaci má i psychologický podtext. Máme prostředky, které během naší léčby vědomě i nevědomě používáme. Těmito prostředky jsou lidský přístup k pacientům, empatie, akceptace pacienta takového jaký je.
Aniž bychom s pacienty vždy a ve všem souhlasili, motivujeme je k celkové úzdravě a pokoušíme se snižovat jejich stres. Vedeme je k pozitivnějšímu postoji a myšlení. Náš názor je takový, že takto by to mělo až na výjimky v praxi fungovat.
Naopak kolegové, kteří už ode dveří děsí pacienta tím, jak špatně si rozvazuje boty a jak šikmo stojí a tvrdí mu po minutě vyšetření, že neumí dýchat, ti nám často spíše práci přidělávají a dělají tak oboru medvědí službu.
Pokud pacient odchází z terapie zdrcen a rozpolcen, jak je jeho tělo v rozkladu a co všechno musí začít cvičit, aby jednoho dne opět dýchal a pohyboval se správně, tak je něco špatně.
Snažme se tedy využívat naše působení na pacienta v dobrém. A s hrozbami a nebezpečnými slovy buďme opatrní. Špatným vysvětlením zdravotního stavu umíme pacienta stigmatizovat a vytvořit mu celoživotní pocit, že jeho obtíže už ustoupit nemohou. Ruku v ruce s tímto stavem pak vzniká závislost na fyzioterapeutovi. Každý by si měl sáhnout do svědomí, zda jeho pacienti opravdu navštěvují terapie účelně anebo zda by jim nestačilo proběhnout se nebo kondičně si zacvičit.
Snažme se neléčit, ale vyléčit.