Baseball

Je srpen, a to obvykle znamená, že hlavní ligová baseballová sezóna je již dávno za půlkou a zápasy play-off se rozbíhají.

V letošním roce 2020 je to ale jinak, hovoříme o sezóně „Covid-19“.
Není žádným překvapením, že v letošním roce se rozrostl seznam zraněných hráčů. Tento seznam zahrnuje mnoho klíčových hráčů, včetně Justina Verlandera (Houston Astros), Claytona Kershawa (Los Angeles Dodgers), Kory Klubera (Texas Rangers), Stephena Strasburga (Washington Nationals), Mark Melancon (Atlanta Braves), Chris Sale (Boston) a Marcus Stohman (Mets). Toto je pouze zlomek zraněných klíčových hráčů.

S výjimkou Marcusa Strohmana z New York Mets (poranění lýtka) byli všichni ze seznamu zraněných hráčů vyřazeni z tréninku a ze hry kvůli poranění horních končetin a zad. Hráči jsou velmi náchylní na zranění jak horních končetin, tak zad z důvodu specifické techniky, bez které se baseball neobejde. Počet zranění v letošním roce může být částečně způsoben zkrácenou přípravnou fází tréninku (příliš rychlé zvýšení frekvence a intenzity tréninku - porušení pravidla nárůstu zátěže o 10%) a proto byla letošní sezóna zkrácená pouze na 60 her za přibližně 2 měsíce. Obvykle se baseballová sezóna rozloží do 6 měsíců a odehraje se 162 her.

Vždy nás zaujme zpráva, že sportovec má naplánovanou diagnostiku zdravotního stavu podle zobrazení MRI (magnetické rezonance). Když vyjde MRI negativně, slyšíme věty „nic není špatně“ nebo si všichni kolektivně oddychneme, protože odborníci nám říkají „to není nic vážného“. Pokud hráč, který má roční plat 20 milionů dolarů, nebude schopen hrát po delší dobu, považujeme to za závažné. Pokud jste se dostali do stavu, který vám bránil ve výkonu zaměstnání nebo vykonávání běžných denních činností, můžete si myslet, že byl stav vážný, i přesto, že v lékařské zprávě z MRI je napsáno něco jiného. 

Zaprvé, MRI je přístroj a netvoří diagnózu. Až poskytovatel zdravotní péče (lékař) stanoví diagnózu na základě kombinace anamnézy, sběru testů a vyšetření.
Za druhé, je velmi snadné ukolébat se technologií, i když ve skutečnosti je to jen malý kousek skládačky celkového obrazu zdravotního stavu. Spotřebitel zdravotní péče (pacient) se domnívá, že MRI je arbitrem pravdy, přesnou diagnózou, která informuje o přesné léčbě. V myoskeletálním světě je to ale daleko od pravdy. Zde je analogie, kterou často používám:
Podíváte-li se na parkoviště plné automobilů, včetně Mercedesu, Lexusu, BMW, Audi, všech okolních rozbitých a zrezivělých Ford Pinto, dokázali byste určit, jak bude motor v rozbitém Fordu fungovat? Na základě vzhledu auta můžete udělat nějaké předpoklady o stavu auta nebo ho porovnat s vozy zaparkovanými v okolí. Pouze posouzení pohledem by nás mohlo vést k falešnému závěru. Auto je mechanický stroj. Snad nejsnadnějším způsobem, jak zjistit, jak motor funguje, může být řízení vozidla, poslech motoru nebo nechat mechanika (odborníka) provést testovací jízdu.
Vaše tělo se neliší. Vytváření domněnek o výkonu kterékoli části těla založené na statickém obrázku, může a často nás bohužel vede špatnou cestou léčby. Abychom určili, co je špatně s danou částí těla, musíme vidět, jak tato část funguje. Objasnění fungování vyžaduje pečlivý sběr anamnestických dat a kineziologické vyšetření, stejně jako automechanik klade otázky na majitele vozu a provádí sérii testů na motoru automobilu. Jakmile mechanik určí, o jaký konkrétní problém jde, může použít konkrétní opravu k odstranění problému.

V Montclair Physical Therapy provádí detailní anamnézu a vyšetření, aby určili konkrétní problém a naučili pacienty, jak aplikovat specifický zásah na jejich problém a poučili je o prevenci recidivy. Kromě toho vzdělávají naše pacienty o důležitosti pravidel „10%“ a „průvodce semaforem“, když diskutují o návratu k normální činnosti. To umožňuje zraněné části těla se bezpečně přizpůsobit stresu a zátěži a dávkování běžné zátěže a minimalizuje tak riziko opětovného zranění. 
Nové slovo v tréninku profesionálních sportovců pro návrat k aktivitě a prevenci zranění je „řízení zátěže“. Je to stejný princip, jaký jsme používali s našimi pacienty za posledních 35 let, když se sportovci na vysoké úrovni, studenti-sportovci nebo víkendoví sportovci připravují na návrat k plné aktivitě.

Text je převzat od našeho kolegy z New Yorku, s jeho svolením.